Slib.

4. ledna 2018 v 10:48 |  Blog
Co si vlastně pod pojmem slib představit. Slib je taková přísaha, při která ujišťuje jedna osoba druhou, že něco udělá nebo naopak neudělá.

Slib není slibem (slib/neslib)
Spousta lidí v dnešní době pořád něco slibuje, avšak slib nedodrží, je to takový slib/neslib. Lžete ostatním i sami sobě. Slibujete jak uklidíte, uvaříte, umyjete nádobí. Výsledkem je, že můžete zklamat jak sebe, tak i Vaše blízké. Dříve byl slib brán vážně, dnes už je to jen další slovo z českého slovníku, které pro dnešní generaci má téměř nulový význam a je spíše používáno pro uspokojení potřeb druhé osoby (prostě, aby dala pokoj).

Existuje i řada důležitých slibů, které jsou na základě písemné smlouvy. Ty už se řada lidí neopováží porušit, přesto se ale najdou výjimky a v nejhorším případě to končí i kriminálem.

Proč něco slibovat?
Proč slibovat něco, co člověk nemůže dodržet. Nebylo by snad lepší říct pravdu sobě nebo ostatním? Slibujete jak přes volné víkendy budete chodit na kafe s kamarády, slibujete jak se budete učit, jak uklidíte nebo po Novém roce budete chodit cvičit. Místo procházky sedíte doma u televize a místo cvičení jíte čokoládu a cpete se brámbůrkama. V některých případech tomu tak je z lenosti. Věřte mi, že televize ani počítač Vám kamarády nevykouzlí. Vemte radši ten pytlík brambůrků a místo sedění u televize běžte alespoň do kina. Chcete po Novém roce mít předsevzetí, že budete chodit cvičit? Vyplňte ho a pokud Vám v tom něco brání, domluvte se s kamarádem, ve dvou se to vždycky táhne líp. Důležité je, aby měl člověk osobu, o kterou se může opřít, která ho vždy podrží nebo ho bude inspirovat. Pokud kamaráda nemáte, nevadí, proč se nerozhodnout, si teď hned někoho nenajít? Existují různé skupiny, škola, člověk, který by se k Vám hodil je třeba přes ulici a ani o tom nevíte. Hlavní je vyrazit mezi lidi, protože doma si kamarády najdete těžko.

Není člověk jako člověk
Nechci všechny házet na jednu hromadu, najdou se výjimky, které sliby dodrží (nebo se o to alespoň pokusí).
Přiznejme si, nikdo nejsme dokonalý. Každý občas zapomíná, nebo se mu jen nechce nic dělat. Nemůže existovat člověk, který by nezapomněl nebo dodržel úplně všechno, co slíbil.

Slib je takové pravé téma pro otevření právě po Novém roce. Také jsem si dala spoustu slibů, které jsou zejména v tomto období přejmenována na novoroční předsevzetí. Diář mám plný k prasknutí. Každý den si vyberu úkol, který v ten den splním. Seznam úkolů a slibů se krátí a na odfajfkované řádky se pak stejně hledí líp.

Teď si ale každý slibte, pro dodržení slibu uděláte, co budete moct a nebudete slibovat něco, co je nemožné dodržet a abyste na ně nezapomněli, můžete si třeba pořídit nějaký hezký úkolníček stejně jako já :)
 

Něco málo o mně!

3. ledna 2018 v 15:35
Ahojky všichni,

to jak se jmenuji raději vynecháme, radši Vám řeknu něco důležitějšího o sobě.

Jsem mladá 20letá holka, která se ztrácí ve svém životě. Leckdo by mi záviděl spoustu věcí, myslím si však, že není důvod. Mám ráda spoustu věcí (hlavně uměleckých a co se zvířat týče) jako je kreslení, malování, tvoření, povídání s normálně-nenormálními lidmi, ráda rozdávám lásku ale nesnažte se mě naštvat, to se pak neznám. Jsem člověk, který je schopen pro vyplnění cíle jít i přes mrtvoly (doslova). Ráda jím, pro dobré jídlo bych zabíjela.

Dá se říct, že jsem začala tou lepší stránkou. Avšak mám i záporné vlastnosti, které mi život dost komplikují. Jsem holka, která sice ráda komunikuje s lidmi ale na druhou stranu se hrozně bojí nové lidi poznat. Psaní životopisu pro mě není problém ale poslat ho někam? To už je otázka několika denního donucování, trápení, stresování a přesvědčování. Nejhorší však je, že jsem hrozný pesimista, není pro mě žádné věci, kterou bych viděla optimisticky. Má to své pro a proti. Když se něco špatného stane, nejsem z toho pak nešťastná a když se stane něco dobrého, mám pak z toho větší radost něž kdokoli jiný. Mé sebevědomí chátrá a podceňování je u mě na prvním místě. Pořád si říkám, že něco nezvládnu i když je to nakonec opak. Dalším problémem (což nebudu jediná) je můj orientační smysl. Jsem schopná se ztratit i před vlastní chatou a navigovat po telefonu pomocí krav které stojí opodál.

Vždy jsem měla pocit, že vím, co bych chtěla dělat. Po skončení střední školy jsem chtěla být účetní, mám sice několik let stále před sebou ale stále pochybuji, že by se můj sen někdy splnil (no jo opět pesimista). Ráda bych se s Vámi dělali o články ze života a nějakou vlastní tvorbu. Budu ráda za každé i hloupé dotazy :)

Kam dál

Reklama